Složení potraviny často prozradí víc než přední strana obalu. Jak poznat, které suroviny výrobek obsahuje nejvíce, co znamenají údaje o cukrech, jak najít alergeny a proč není nejkratší složení automaticky nejlepší? Připravili jsme praktického průvodce čtením potravinových etiket.
Na obalech potravin najdeme spoustu informací. Některé jsou povinné, jiné mají především pomoci produkt představit zákazníkovi. Pokud chcete jednotlivé výrobky skutečně porovnat, vyplatí se otočit obal a podívat se především na složení a výživové údaje.
Není přitom potřeba znát nazpaměť všechny přídatné látky ani několik minut studovat každou položku v nákupním košíku. Když víte, na které údaje se zaměřit, dokážete si během chvíle vytvořit poměrně dobrou představu o tom, co kupujete.
Začněte seznamem složek
Jednou z nejdůležitějších částí etikety je samotný seznam složek. U balených potravin jsou jednotlivé suroviny zpravidla uvedeny v sestupném pořadí podle jejich množství.
To znamená, že suroviny uvedené na začátku seznamu tvoří zpravidla největší část výrobku, zatímco těch na konci je ve výrobku méně.
Pokud například stojí na prvním místě ovesné vločky, jsou významnou součástí výrobku. Pokud se naopak cukr, sirup nebo určitý tuk objevuje mezi prvními složkami, také to něco vypovídá o složení produktu.
Prvních několik položek ve složení je proto dobrým místem, kde při rychlé kontrole začít.
Je kratší složení vždy lepší?
Často se říká, že kvalitní potravina musí mít co nejkratší složení. Tak jednoduché to ale není.
U některých produktů je krátké složení přirozené. Třeba ořechové máslo může obsahovat pouze ořechy, těstoviny jen několik základních surovin a kvalitní čokoláda poměrně malý počet ingrediencí.
Jiný výrobek však může mít delší seznam složek jednoduše proto, že obsahuje velké množství různých surovin. Granola se směsí vloček, ořechů, semínek, ovoce a koření bude mít přirozeně delší složení než jednodruhový produkt.
Samotný počet ingrediencí proto není spolehlivým měřítkem kvality. Důležitější je, jaké suroviny výrobek obsahuje, v jakém pořadí jsou uvedeny a zda jeho složení odpovídá tomu, co od něj očekáváte.
Co znamenají procenta u jednotlivých surovin?
U některých ingrediencí najdete ve složení také procentuální údaj. Často se objevuje u surovin, které jsou pro daný výrobek charakteristické nebo jsou zdůrazněny přímo v jeho názvu či na obalu.
Právě procenta mohou být při porovnávání podobných výrobků velmi užitečná.
Pokud například vybíráte ořechový krém, ovocnou pomazánku nebo výrobek s určitou výraznou ingrediencí, můžete díky uvedenému podílu snadno porovnat, kolik dané suroviny jednotlivé produkty skutečně obsahují.
Jak poznat přidané sladící složky?
Jednou z nejčastěji sledovaných položek je cukr. Tady je důležité rozlišovat mezi seznamem složek a údajem „z toho cukry“ ve výživové tabulce.
Údaj „z toho cukry“ zahrnuje cukry přítomné v potravině bez ohledu na to, zda se v ní nacházejí přirozeně, nebo pocházejí z přidaných ingrediencí.
Například výrobek obsahující ovoce může mít určité množství cukrů i bez přidaného běžného cukru.
Pokud vás zajímá, zda byly do výrobku přidány sladící suroviny, podívejte se proto také přímo do seznamu složek. Můžete v něm najít například cukr, různé sirupy, med, ovocné koncentráty nebo jiné sladící ingredience.
Nejde přitom jen o to, zda výrobek cukr obsahuje. Důležité je také jeho množství a to, jak celý produkt zapadá do vašeho běžného jídelníčku.
Jak číst výživovou tabulku?
Dalším užitečným místem na obalu jsou výživové údaje. U většiny balených potravin najdete informace o energetické hodnotě a množství základních živin.
Obvykle jsou uvedeny:
- energetická hodnota v kJ a kcal,
- tuky,
- z toho nasycené mastné kyseliny,
- sacharidy,
- z toho cukry,
- bílkoviny,
- sůl.
U některých výrobků jsou dobrovolně uvedeny také další hodnoty, například vláknina, vitaminy nebo minerální látky.
Proč porovnávat hodnoty na 100 g nebo 100 ml?
Výživové hodnoty jsou standardně uváděny na 100 g nebo 100 ml výrobku. A právě tento údaj je při porovnávání produktů velmi praktický.
Na obalu se totiž můžete setkat také s hodnotami přepočítanými na jednu porci. Velikost porce se však mezi jednotlivými výrobci a produkty může lišit.
Pokud tedy chcete objektivněji porovnat dvě podobné potraviny, podívejte se na hodnoty uvedené na 100 g nebo 100 ml.
Například při porovnávání dvou granol, čokolád nebo rostlinných nápojů tak snadno uvidíte rozdíl v množství cukrů, tuku, bílkovin nebo soli.
Co znamená „z toho nasycené mastné kyseliny“?
V řádku „tuky“ najdete celkové množství tuku ve výrobku. Pod ním je samostatně uvedeno, kolik z tohoto množství tvoří nasycené mastné kyseliny.
Výrobky se mohou výrazně lišit nejen množstvím tuku, ale také jeho původem a složením. Proto není ideální hodnotit potravinu pouze podle jednoho čísla.
Stejně jako u ostatních údajů dává největší smysl sledovat výživovou tabulku společně se seznamem ingrediencí.
A co bílkoviny a vláknina?
Bílkoviny jsou součástí povinných základních výživových údajů a při porovnávání některých kategorií potravin mohou být velmi užitečné.
Vláknina bývá na etiketách uváděna také, není však součástí základní povinné sedmičky výživových hodnot u každého produktu.
Zvlášť u obilovin, luštěnin, semínek, ořechů nebo některých snídaňových výrobků proto může být zajímavé podívat se nejen na množství cukrů nebo tuku, ale také na obsah bílkovin a případně vlákniny.
Jak jsou označeny alergeny?
Pro lidi s potravinovou alergií nebo intolerancí patří informace o alergenech k nejdůležitějším údajům na obalu.
Hlavní alergeny musí být v seznamu složek viditelně zvýrazněny, například tučným písmem, jiným typem písma nebo jiným způsobem, který je od ostatních ingrediencí jasně odliší.
Můžete tak snadno najít například obiloviny obsahující lepek, mléko, vejce, sóju, arašídy, skořápkové plody nebo další alergeny.
Vedle samotného složení se můžete setkat také s informací typu „může obsahovat stopy…“. Ta upozorňuje na možné neúmyslné množství alergenu, například kvůli výrobě jiných produktů ve stejném provozu.
Jsou všechna „éčka“ špatná?
Označení E se používá pro přídatné látky povolené pro použití v potravinách v Evropské unii.
Samotné E-číslo proto není známkou toho, že je potravina automaticky špatná nebo nekvalitní. Je to především standardizované označení konkrétní látky.
Přídatné látky mohou ve výrobku plnit různé funkce – například pomáhat s trvanlivostí, konzistencí, kyselostí, stabilitou nebo vzhledem produktu.
Pokud chcete vědět, proč je určitá látka ve výrobku použita, je lepší posuzovat konkrétní ingredienci a její funkci než automaticky odmítat všechna E-čísla jako jednu skupinu.
„Přírodní“, „bez cukru“ nebo „BIO“ nejsou totéž
Přední strana obalu často používá různá označení a tvrzení. Každé ale znamená něco jiného a je dobré je nezaměňovat.
Například označení BIO se vztahuje ke způsobu ekologické produkce. Neznamená automaticky, že je výrobek bez cukru, nízkokalorický nebo vhodný pro každého.
Podrobněji jsme se ekologickému označení věnovali v našem článku BIO potraviny: co znamená BIO a jak je poznat?.
Stejně tak není dobré vybírat potravinu pouze podle jednoho nápisu na přední straně. Pokud vás produkt zajímá, otočte ho a podívejte se na celé složení a výživovou tabulku.
Minimální trvanlivost a datum spotřeby nejsou stejné
Při čtení etikety stojí za pozornost také datum uvedené na obalu.
„Minimální trvanlivost do“ se vztahuje především ke kvalitě výrobku. Při správném skladování může být řada potravin použitelná i po tomto datu, i když se mohou postupně měnit některé jejich vlastnosti.
„Spotřebujte do“ se naopak používá u potravin, které jsou z mikrobiologického hlediska rychleji se kazící. Toto datum je důležité respektovat z hlediska bezpečnosti potraviny.
Vždy proto sledujte nejen samotné datum, ale také uvedené podmínky skladování.
Jak porovnávat dva podobné výrobky?
Když se rozhodujete mezi dvěma podobnými produkty, nemusíte porovnávat každé číslo na obalu.
Můžete postupovat jednoduše: nejprve se podívejte na první položky ve složení, potom na podíl ingredience, která je pro výrobek důležitá, a nakonec porovnejte základní výživové údaje na 100 g nebo 100 ml.
U rostlinných nápojů vás například může zajímat druh použitých surovin, množství cukrů, obsah bílkovin nebo případné obohacení produktu. U ořechových krémů zase podíl ořechů a další přidané ingredience.
U čokolády může být zajímavý podíl kakaových složek a u granoly zase kombinace obilovin, ořechů, semínek, ovoce a použitých sladících surovin.
Nenechte se rozhodit jedním číslem
Jednou z nejčastějších chyb při čtení etikety je posuzování celé potraviny podle jediného údaje.
Produkt s vyšším množstvím tuku nemusí být automaticky špatnou volbou, pokud například přirozeně obsahuje ořechy nebo semínka. Výrobek bez přidaného cukru zase může přirozeně obsahovat cukry z použitých surovin.
Nejlepší obrázek proto získáte kombinací složení, výživových údajů, velikosti běžně konzumované porce a typu samotné potraviny.
Jak vybíráme potraviny v GoFresh?
V GoFresh se při výběru sortimentu nedíváme pouze na jeden údaj na obalu. Zajímá nás produkt jako celek – jeho složení, původ, způsob výroby, chuť i to, zda přináší do nabídky něco zajímavého.
Proto u nás najdete jak jednoduché základní suroviny, tak produkty s komplexnějším složením od českých i zahraničních výrobců.
Prozkoumat můžete například trvanlivé potraviny, čerstvé a chlazené potraviny nebo naši nabídku nápojů a čajů.
5 věcí, které se vyplatí na etiketě zkontrolovat
- První ingredience ve složení – ukazují, které suroviny tvoří významnou část výrobku.
- Procenta důležitých ingrediencí – pomohou při porovnávání podobných produktů.
- Výživové hodnoty na 100 g nebo 100 ml – umožňují snadnější srovnání.
- Alergeny – ve složení jsou viditelně zvýrazněny.
- Datum a podmínky skladování – zvlášť důležité u čerstvých a chlazených potravin.
Nejčastější otázky o složení potravin
Je první složka ve výrobku zastoupena nejvíce?
Složky jsou zpravidla uváděny v sestupném pořadí podle jejich hmotnosti při výrobě, takže první položky patří mezi ty, kterých bylo při výrobě použito nejvíce.
Znamená krátké složení automaticky kvalitnější výrobek?
Ne. U jednoduchých potravin může být krátké složení výhodou, ale některé produkty mají přirozeně větší množství různých surovin. Důležitější než samotná délka seznamu je jeho obsah.
Znamená údaj „z toho cukry“, že byl do výrobku přidán cukr?
Ne. Tento údaj zahrnuje cukry přítomné ve výrobku celkově, tedy i ty, které se mohou přirozeně nacházet například v ovoci nebo mléčných surovinách. Informaci o použitých sladících ingrediencích hledejte také v seznamu složek.
Jak nejlépe porovnat dva podobné produkty?
Porovnejte jejich složení a výživové hodnoty uvedené na 100 g nebo 100 ml. Zaměřte se také na podíl hlavních ingrediencí a vybírejte podle toho, co od daného výrobku očekáváte.
Jsou E-čísla automaticky škodlivá?
Ne. E-číslo je standardizované označení přídatné látky povolené pro použití v potravinách v Evropské unii. Jednotlivé látky je vhodné posuzovat podle jejich konkrétní funkce a použití.